TÁPÁNÍ
Úplně původně jsem měl záměr zkouknout celou sérii 24 s Jackem Bauerem, ale přiznám se, že mi na konci šesté sezóny došel dech. Scény, kde si před nastoupenou po zuby ozbrojenou jednotkou Jack prosadí, že do akce půjde jen on sám, protože… jen on to může zvládnout a všichni mu to odkývají bez mrknutí oka, se mi tak zajedly, že to nezachránilo ani herecké nasazení Kiefera Sutherlanda, který před kamerou pobíhá, jako kdyby ho tlačil nejen čas, ale i koňská dávka laxativ.
Tak nějak paralelně jsem začal koukat i na Star Wars: The Clone Wars, ale jen proto, že se mi líbí, jak animují Padmé Amidalu. Nicméně místo “velkého” seriálu bylo dlouho neobsazené. Až jsem si jednou rozhodl splnit rest a pustit si na Netflixu Alice in Borderland.
OPUŠTĚNOST
Příběh má docela slušně nášlápnuto. Banda kamarádů se zavře na záchodcích (bez postranních úmyslů), aby pak zjistili, že v Tokiu všichni lidé zmizeli. Tedy… ne úplně všichni, ale drtivá většina. Kdo zůstal, musí se účastnit ďábelských her, jinak mu laser z oběžné dráhy (!) propálí lebku.
//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
ALENKA A KRÁLÍK
Hlavní hrdina se jmenuje Ryōhei Arisu, což odkazuje na Alenku a brzy se seznámí s dívkou Usagi, což je japonské slovo pro králíka, nicméně dílo Lewise Carrolla slouží pouze jako vzdálená předloha. Seriál ve skutečnosti přichází s další variantou na Battle Royale, kde budete sledovat skupinu mladých lidí, kteří se snaží přežít v krutých hrách řízených neznámo kým.
OBRÁZKY
Přestože premisa skupiny lidí při nucených hrát hry na život a na smrt není kdo ví jak originální, tak Alice in Borderland se k tématu staví velmi chytře. Jednoznačně je to dáno i tím, že předlohou je úspěšná manga série Haroa Asōa. Charaktery jsou tak velmi barvité a občas příjemně cáklé, kdy jedna ze záporných postav se třeba vyznačuje tím, že nutí všechny okolo sebe neustále nosit plavky. Všichni ale mají dobře vybudovaný základ a tak chápete, proč jednají jak jednají, byť občas nechápete, proč u toho tak vřískají – ale hádám, že to japonci mají prostě v nátuře.
NEMILOSRDNOST
Hodně hezké je, že se příběh s postavami nemaže a sem tam někoho hodí pod rozjetý autobus. Na jednu sezónu se tam toho stane docela dost a každý díl přináší buď zábavnou “hru”, nebo ukáže něco více z bizarního světa, ve kterém se hrdinové ocitli.
OBAVY
Alice in Borderland se opravdu jako seriál povedl, byť chápu, že pokud nevnímáte tu mangu v pozadí, tak může být pro někoho stravitelný asi jako wasabi. Jediný větší problém vidím v tom, že navzdory pádícímu ději ve skutečnosti nic nevysvětluje a spíše vrší jednu záhadu na druhou. Tohle je pro mangy (a jejich zpracování) typické. Dostanete luxusní zápletku, abyste se pak museli prokousat 20 svazky, než se doberete rozuzlení, které zřídka kdy bývá tak zábavné, jako samotná cesta k němu.
SRDCOVÁ DESÍTKA
Každopádně u sledování jsem se fakt bavil a na druhou sezonu (třetí) se taky chystám. Jen si budu muset někde v mezičase doplnit i Hru na oliheň, protože už více lidí mi řeklo, že bez toho nemůžu mít plnohodnotný názor.