Petr Čáslava

osobní blog

Menu
  • Blog
  • Rozhovory
  • O autorovi & kontakt
Menu

Kingdom Come: Deliverance

Zveřejněno v 10 února, 20258 července, 2025 od Petr Čáslava

STŘEDNÍ PROUD

Co všechno člověk musí udělat, aby se zviditelnil? Markéta Pekarová Adamová pochválí Vávrovi hru, ten jí za to pošle do prdele a už se svět točí. Já nemám tak velké ambice a rozhodl jsem se po vzoru odběru moči – chytit střední proud. Všichni mluví o Kingdom Come: Deliverance II a tak já si zahraju jedničku. Beztak jsem to chtěl už dlouho udělat a odkládal jsem to… vlastně ani nevím proč.

VZHŮRU DO STŘEDOVĚKU

Spustím tedy kýženou hru a hned mě osloví animace a z reproduktorů se line hudba, která jako kdyby každou chvíli chtěla vybuchnout do epických chórů, ale pro potřeby úvodní obrazovky se ještě drží zkrátka. V nastavení si zvolím ultra vysoké detaily a 4K rozlišení, ať vidím i v trávě cvrčky šukat.

//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava

JINDRA A SPOL

Hra začíná v prosté vesnici v prostém domě, kde se probudí prostý adolescent Jindra. Tedy vy – vlastně já. Úplně poprvé v životě v jakékoliv hře zapnu český dabing a je to věru prapodivný zážitek. Z valné části za to může právě nezvyk, aby ke mě promlouvala hra v mém rodném jazyce, ale jak vidím topornou animaci postav (hra je z roku 2018) s mimikou modelek po botoxu… Nějak se nemohu zbavit dojmu, že k dosažení 100% bizarnosti tomu chybí už jen doprovodný voiceover od Václava Vydry a Jany Bouškové… “A následuje šmejděníčko, zdalipak má Jindra ve svém pokoji uklizeno.”

BLITINKA

Ještě než Jindra stihne opustit svůj rodný dům, neujde mi, že kamera má nezvykle širokoúhlý záběr. Při pohybu doleva doprava mi v břiše neklidně zabublá žaludek a já hned vím, že tohle bude zlé. Kinetóza je prevít. V pět a devadesátým mi ji přivodila pc hra Descent, která se vyznačovala skvělou fíčurou, že hráč nepoznal, kde je nahoře a kde dole, páč se pohyboval v beztížném prostoru. To jsem tehdy vyhodil i frankfurtskou, přestože mi maminka nadávala, že ten párek je výběrový. Od té doby jsem obezřetný, když je hra udělána z pohledu vlastních očích nebo obsahuje hodně “fluidní” pohyb v 3D prostoru. Mých 150 hodin v Cyberpunku a o něco méně ve Skyrimu však tvrdí, že existují výjimky a tak tam pošlu jeden kinedryl a jdu na průzkum Skalice.

TRÁVA, POLE, LOUKY

Musím ocenit, jak hezky i po letech vypadá krajina. Vše dýše autenticitou a vítr si pohrává se stébly trávy. Radostně se tedy rozběhnu a ouha. Hrdina se pohybuje jako kosmonaut při výstupu na povrchu měsíce. Ve skoku ladně plachtí a v běhu splývá krajinou. Polknu kyselou slinu, na chvíli zavřu oči. To dám, řeknu si.

MIZERA KUNEŠ

Ve vesnici je spousta věcí k vidění, poté, co si vyslechnu láteření Němce na současného krále, se vypravím mu poházet dům hnojem a pak v hostinci vykradu spíž, protože proč ne. Tutorial boje mi dává festovně zabrat, kamera létá sem a tam a hrdina reaguje na mačkání tlačítek s bolestným zpožděním. Vím, že mi hra říká, že bych měl útoky řetězit, ale je to jako  snažit se uchopit pecku avokáda v kýblu lubrikačního gelu. Nakonec tak nějak dokončím prvotní výuku šermu a jdu za mizerou Kunešem, který mému otci dluží prachy.

Jsa vybaven sebevědomím z předchozího tréninku, vyzvu ho na souboj, ale tady to nezachrání ani kinedryl. Jak mě Kuneš chytá tu za ruku tu za hlavu a smýká se mnou po tanečním parketu, jímá se mě neodvratný pocit, že tohle neudržím.

PROBLÉM ZVANÝ PAKLÍČ

Nakonec souboj skončí mou prohrou a musím potupně za digitální matkou, aby mi pofoukala rány. Následně se vrátím zpět ke Kunešovi, ale místo pěstního souboje se teď pokusím vloupat se mu do domu. První zjištění je, že má doma fakt bordel. Všude harampádí a poházená prkna. Ale v jedné místnosti je zamčená truhla a hra mi říká, že potřebuji paklíč. Ten má naštěstí můj kamarád Fritzek.

Jenže Fritzek nikde. Šoupu podrážky vesnicí tam i zpět a nemohu ho najít. Na mapě žádná značka, nikde nic. Asi po hodině bloumání, otevřu internet a koukám, že questy je třeba plnit v určitém pořadí, jinak se může stát, že to neklapne úplně ideálně. A to pořadí bohužel není úplně zřejmé. Tak se ještě proběhnu krajinou tam a zpátky, jen abych to posunul na hranici zvratkovitosti. Hodím šavli a hru odinstaluji. Příště si raději zahraji piškvorky.

Narodil jsem se v Kolíně roku 1979, což znamená, že jsem starší než někteří lidé, ale zároveň jsem mladší než některé budovy.

Líbí se ti tady? Pozvi mě na kafe!

  • Deskovky
  • Knihy
  • Komiksy
  • Seriály
  • Videohry
©2026 Petr Čáslava