FENOMÉN
Takový klasický fenomén je například Jožin z Bažin, nebo dýňové latte – za předpokladu, že chodíte ve flanelové košili a na stolek v kavárně si odkládate Bytí a nicotu od Jean-Paul Sartra tak, aby všichni viděli, co právě čtete. Pro milovníky fantastiky by takovým malým fenoménem mohla být trilogie Vzpomínka na Zemi od Liou Cch‘-sina. Něco jako když lidé četli Šifru mistra Leonarda, aby si na chvíli připadali chytří. No a protože není řiť kam bych hlavu nestrčil, vypravil jsem se zjistit, jak to s tou čínskou scifárnou je.
PROBLÉM TŘÍ TĚLES
Název první knihy kupodivu neodkazuje na humornou historku ze swingers party, ale na opravdovou úlohu nebeské mechaniky. A tady mě to mělo varovat. Liou Cch‘-sin strašně rád ukazuje, co všechno si o vesmíru načetl a stvořil román, kde předsadil Science před Fiction tak daleko, že si ani nemohou navzájem zamávat. Jako neříkám, že pro mě nebyly některé teze zajímavé, ale pro dobrý román potřebujete trochu více. Proto Dan Brown do koktejlu přimíchává zajímavé lokace, luštění šifer a sebemrskačské albíny. Prostě cokoliv, co čtenáře udrží při čtení i v okamžiku, kdy mu zrovna neotírá své přirození o tvář v úpěnlivé snaze ukázat, kolik zajímavých faktů zná. Jenže Dan Brown, mysleme si o něm co chceme, je v konečném důsledku lepším spisovatelem, než Liou Cch‘-sin.
//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
PROBLÉM TŘÍ KNIH
Napsat dobrou postavu je jednoznačně výzva, ale když se to podaří, tak čtenář rád odpustí i lecjaký jiný nedostatek. Ale proč by to mělo platit naopak? Liou Cch‘-sin stvořil postavy, které jsou asi tak životné, jak napůl utržená samolepka nabádající k třídění odpadu. Trochu lépe je na tom prostřední kniha, kde vystupuje Luo Ťi, člověk okolnostmi dotlačený k roli spasitele. A právě díky němu hodnotím Temný les jako nejlepší knihu trilogie.
MY VŠICHNI JSME GOGO
Trochu podezřívám Liou Cch‘-sina, že si je vědom toho, že neumí psát životné postavy. A právě proto často sklouzává k tomu, že do role hrdiny postaví celé lidstvo. Najednou jako kdyby příběh odzoomoval na oběžnou dráhu a my sledujeme davy lidí, kteří se chovají unifikovaně, kráčí sem či tam, společným hlasem deklarují to či ono. Občas to působí až surrealisticky.
VIRTUÁLNÍ REALITA
Část prvního románu se odehrává v počítačové hře. Bohužel to byly přesně ty pasáže, které jsem četl jen s vypětím všech sil. Je to takový guláš všeho možného a zatímco na jedné straně Liou Cch‘-sin opravdu přichází se zajímavými myšlenkami, tak tady neváhá zdebilnět na úroveň učitele tělocviku se zálibou v kotoulu vzad. Sám jsem byl hodně na rozpacích, ale přátelé mě povzbuzovali a tvrdili, že další romány jsou už jenom lepší a lepší.
PROSTŘEDNÍ DÍTĚ
A jako jo no. Druhý román má dokonce alespoň trochu uvěřitelného hrdinu, kterému nelze nefandit a celý děj sviští hodně nečekanými zákrutami. Už samotná premisa, kdy se mimozemské invazi rozhodne lidstvo vzdorovat tím, že naloží odpovědnost na pár náhodných jedinců, je tak vyšinutě originální a zajímavá, že vás to nutí otáčet stránky jednu za druhou. Pokud bych prvnímu románu dal stěží tři hvězdičky z pěti, tak druhý si čtyři obhájí bez problému. A víte co je zajímavé? Děj druhé knihy je uzavřený. Vše se vyřeší a vy stojíte před otázkou, zda má cenu číst knihu třetí, když vlastně všechno došlo svého konce.
AŽ ZA OBZOR
Třetí kniha se 750 stranami je špalík, který vás protáhne vzdálenou budoucností do ještě vzdálenější budoucnosti. Jak jsem měl naději, že by Liou Cch‘-sin mohl napsat alespoň trochu zajímavý charakter hlavního hrdiny, tak tady na to opět rezignoval. Jeho postavy se zamilovávají a odmilovávají jak na povel z klávesnice, emoce mají jak špatně rozklepnuté vajíčko a vlastně se to celé čte jak Silmarillion z vesmíru. Sem tam je zajímavý nápad, ale jak se autor snaží překlenout eony věků, tak se mu rozpadá základní motivace. Minimálně ta moje ke čtení. Nakonec jsem to dal, ale nehodnotil bych to výše než první knihu trilogie.