Čas od času se objeví hra, která je předem odsouzena k zániku. A ruku na srdce – pokud existuje seznam varovných signálů, tak Posedlost je splňuje všechny. Autor se pustil do designování své hry krátce poté, co objevil deskovky, a nabyl přesvědčení, že jsou jen o dracích či vesmírných lodích. Aby potěšil ženu, zasadil svou hru do viktoriánské Anglie.
Předtím ještě stihl napsat tři knihy, kde maglajzuje dohromady vojáky, peklo a andělská stvoření. Všech pět čtenářů, kterým se knihy dostaly do rukou, se dodnes probouzí po nocích s křikem.
Hru Posedlost testoval primárně na své rodině, a přestože má grafické cítění orangutana stiženého chronickým průjmem, rozhodl se nenajmout profesionálního ilustrátora ani grafika a všechno si to poctivě v Malování nakreslit sám. A když je nejhůř, vždy se dá vzít fotka z internetu a plácnout na ni nějaký filtr.
Když byl se hrou spokojen, vyrazil v roce 2017 na Kickstarter, kde se našlo celkem 645 nesoudných lidí, kteří mu za ni dali peníze. Následně jim přišla hra, která měla pravidla dávající asi takový smysl, jako kdyby projevy Joea Bidena zhudebnil a přezpíval Rytmus.
Někdy v ten okamžik bych čekal, že se nad Posedlostí zavře voda a bude zase chvíli sluníčko. Jenže místo toho se začaly objevovat první zprávy… že je to dobrá hra. Komunita si hru přivinula na hruď jak malého afrického černouška s nafouklým bříškem a začala se o ni starat. Objevovaly se různé úpravy a varianty, následně vznikla druhá verze pravidel – která se už kupodivu dala docela číst, i když to dodnes není zrovna hitparáda.
Z více stran chodila šuškanda, že tuto hru si musím zahrát. Jenže ouha – dostupnost mizerná, jak se někde objevila, hned zmizela. Až jsem to nakonec pustil ze zřetele.
// Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
Lidé ale blázniví jsou, a tak Posedlost byla nakonec oznámena českým vydavatelstvím TTGames, které mi zároveň poskytlo možnost napravit můj letitý rest a konečně si Posedlost odškrtnout.
V první řadě je třeba říci, že na hře je opravdu vidět, že ji dělal někdo, kdo s herním designem nemá moc zkušeností. Dokonce bych některé aspekty (zejména týkající se množství a vlivu náhody) označil za chybu a autorovi – už bychom ho mohli pojmenovat, je jím Dan Hallagan – za to zlomil malíček. Přesto ale převládá hlavně pocit svěžesti, protože právě ono neukotvení v neustále se omílaných schématech herního designu dělá z Posedlosti překvapivě jiskrný zážitek.
Autor se hodně drží tématu, a tak Posedlost nesklouzává k mechaničnosti. Přestože pro hru nepotřebujete číst si texty na kartách, rádi potěšíte své spoluhráče příběhem o lady Eleanor, jež se vyžívá v jízdě na koni a hraní whistu.
Herní doba je tak okolo hoďky a půl, což hře poměrně sluší. Jednotlivé tahy jsou rychlé a většinou si je stihnete rozmyslet v tazích vašich protihráčů, protože hra nemá moc interakce, a když už se nějaká objeví, tak je to takové to poťouchlé drážděníčko, kdy si kradete bodíky reputace nebo přetahujete méně význačné služebnictvo. Obojí může být nepříjemné, pokud neradi chodíte do konfliktu, ale povětšinou to nebolí víc, než když si přisednete šourek.
Po dohrání vás okamžitě přepadne nutkavá touha srknout si Earl Grey s kapkou mléka, uhladit si volánky a hlavně začít další partii Posedlosti. Tedy alespoň já to tak měl.
Dan Hallagan přepral osud a jeho hra je aktuálně na pozici 65 v BGG rankingu, což je neuvěřitelný úspěch – zejména pokud uvážíte, že Dan měl předpoklady spíše na paralympiádu, ale přesto předběhl Usaina Bolta. Mně nezbývá než smeknout a omluvit se za rychlé soudy.
A jak praví Jane Austenová: „Je obecně uznávanou pravdou, že svobodný muž, který má slušný majetek, potřebuje manželku. A aby ji získal, znalost vytříbených společenských her, jako například Posedlosti, jest žádoucí.“