Myšlení plodí kacířství. Kacířství plodí trest. A co plodí chuť číst knihy ze světa Warhammeru 40k? Asi nutkavá touha vykoupat se v testosteronu, uzřít monumentálnost vesmírných lodí/katedrál řítících se vstříc warpu. Užít si ten jedinečný mix temnoty, akce, hřímající pompéznosti a známého univerza, kde není nic než válka.
V sérii Horovo kacířství jsem se zasekl u románu Sestup andělů. Není to zrovna nejlepší díl v sérii, ale jsem chronický dočítač všeho. Než ale najdu odvahu to dorazit, rozhodl jsem se to proložit první inkvizitorskou trilogií Dana Abnetta o nechvalně proslulém Eisenhornovi.
Rád bych hned na úvod podotkl, že Dan Abnett patří mezi ty lepší spisovatele, které si Games Workshop najímá, aby pěli ódy na jeho vesmír. O něco víc mi ale sedí třeba James Swallow – taky taková „kurvička pro všechno“, ale většinou drží koherentní dějový oblouk a prostě se mi to čte líp. Ale Abnett taky není špatný.
Druhá poznámka míří k tomu, že jsem Eisenhornovu trilogii přečetl na jeden zátah, a to zpětně hodnotím jako špatné rozhodnutí. Je to prostě braková rubanice – a číst tři knihy v řadě je jako jít z jedné swingers párty na druhou a pak rovnou na třetí. Ze začátku je to švanda, jak po vás furt někdo šmatlá, ale pak vám lidi začnou splývat a nakonec jste jen ulepení a unavení. Znáte to.
První kniha, Xenos, vše hezky nastaví a představí nám Eisenhorna i jeho pohůnky. Zároveň se poprvé setkáme s antagonisty – někteří padnou, jiní se proboxují až do závěru trilogie. To samé platí i pro kladné postavy.
Už v prvním románu je jasně vidět, kde má Abnett silné a slabé stránky. Díky svému komiksovému zázemí si potrpí na monumentální scény. Úplně si to představíte – jako když otočíte stránku komiksu a na vás vybafne dvoustránkový spektakulární panel. V knize je to stejné. Když dojde na akci, Abnett ji nenechá vyznít naprázdno a stále přemýšlí, čím ji ozvláštnit. Často mění prostředí a román střídá poklidné a akční scény se železnou pravidelností – až to působí trochu rutinně.
//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde líp od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
Eisenhorn vyšetřuje ztrátu třídní knihy – mocného grimoáru Nekroteuch. A musí změřit síly s nositeli démonů, dávno zapomenutou rasou mimozemšťanů a všudypřítomnými kacíři. Tedy alespoň myslím. Děj mi dost splývá.
Výhoda nařvanosti a okázalé přepálenosti je v tom, že chvílemi zapomenete, jak prostoduché béčko vlastně čtete. Je to jako v lunaparku – všechno bliká, neustále do vás někdo vráží a atrakce jsou rychlé, hlasité a adrenalinové. Cukrová vata je tak barevná, že vás z ní bolí oči, a z cukru trnou zuby. Co na tom, že toi-toiky přetékají a někdo zvrací vzadu za střelnicí. Jedeme pro-dlou-že-nou jízdu.
Abnett vůbec nezvládá vývoj postav. Tečka. Romány Malleus a Hereticus byly příležitostí s Eisenhornem pracovat. Posouváme se v čase o desítky let. Těšil jsem se, jak jeho osobnost začne pomalu rozkládat warp, jak ho bude pohlcovat temnota. Ale nic. Abnett dokáže popsat mimozemský chrám tak rozlehlý, že u jeho stropu panuje jiné časové pásmo a vlastní klima, ale postavy mají osobnost špatně rozklepnutého vajíčka.
Abnett taky nezvládá vyvrcholení příběhu. Tečka. Částečně za to může fakt, že romány často otevírá monumentální scénou – třeba bitvou, ve které zahynou miliony lidí. A co pak? Už není kam gradovat. Tak to v závěru prostě odloží. Většina jeho románů končí na dvou stranách: na té první Eisenhorn konečně dostihne protivníka, na té druhé ho zastřelí. Stmívačka. Titulky.
Asi mám radši knihy s vesmírnými mariňáky. K nim ta frenetická akce víc sedí, a nevadí, že mají nulové charisma. Nechci tím říct, že by trilogie o Eisenhornovi byla špatné čtení – pořád je to slušné béčko, které vám vypláchne mozek a nechá vás spokojeně slintat na flanelovou košili. Ale já bych rád trochu víc literární zdatnosti. Asi stárnu, páč dřív mi to tolik nevadilo.
Do vesmíru Warhammeru 40k se určitě vrátím – prostřednictvím nějakého dalšího románu. Odpočívat je třeba. Jen už neudělám tu chybu, že bych četl tři romány za sebou. Zas tolik zábavy najednou nepotřebuju.
Mám zkusit Gauntovy duchy?