Začněmež omluvou… Z více stran mi bylo doporučeno začíst se do knižní série o detektivu Robertu Hunterovi od spisovatele Chrise Cartera. Pokud jste jedním z těchto dobrých duší, kteří se snažili obohatit můj prostý život. Přijměte prosím omluvu za následující text. Není myšlen jako útok a není výrazem nevděku.
Ale nejdřív trochu obšírně. Chris Carter, vypadá jako když si na Temu objednáte na narozeninovou oslavu kouzelníka Crisse Angela. Na ruce má vytetované runy, hraje v kapele, vystudoval psychologii se zaměřením na kriminální chování… prostě cool týpek, který vám buď na rohu u baru prodá piko, nebo napíše čtrnáct detektivních románů. Náš Chris si zvolil to druhé a proto si o něm povídáme.
První román ze série se jmenuje Dvojitý kříž a čtenáři mají poprvé možnost potkat geniálního detektiva Roberta Huntera a jeho neméně geniálního podržtašku Carlose Garciu. Ti řeší zatr kruciš situaci, kdy zdá se, že se do Los Angeles vrátil sériový vrah “Krucifix”, jenž by měl být již pár let mrtvý, neb ho Robert už jednou chytil, usvědčil a úřady ho zhoupli na smyčce. Ale hle… Město zaplavují nové mrtvoly s do kůže vyřezanou značkou dvojitého kříže a každá oběť je usmrcena po dlouhém a trýznivém mučení.
Hned v první kapitole románu jsme vrženi do děje. Carlos Garcia upadá do pasti, která je tak důmyslně zkonstruovaná, že by se za ni nemusel stydět ani Jigsaw. Ostatně román byl napsán pět let po prvním dílů Saw.
Aby Robert svého parťáka zachránil, musí přijít na záludné otázky, co znamená jaká barva na ovládacím panelu, jsou tam tuším nějaká čísla, celé to bliká, je to pod proudem a ostnaté dráty. Minuty tikají, čelo se rosí. Akorát, že vůbec.
Asi mám radši civilnější sériové vrahy, takové ty, které můžete pozvat na večeři a vybraně s nimi konverzovat o vnitropolitické situaci. Někdo jako Hannibal Lecter. Nemám moc pochopení pro vrahy, kteří kvůli jedné vraždě musí zkonstruovat důmyslné přístroje, sehnat si propriety z hloubi pralesů na odvrácené straně planety a vše jim to vyjde jen proto, že ostatní postavy dělají přesně to, co pro ně vrah zamýšlí.
Ale jako pokud máte rádi filmovou sérii Saw a zlehka si při scénách mučení pohoňkáváte, tak romány Chrise Cartera mohou být vaším šálkem krve. Já nejsem kdo ví jak útlocitná povaha, ale násilí na mě emočně působí pouze tehdy, když chápu motivaci. Pokud mi někdo pleská střevy o tvář jen proto, že je to “šokující”, tak to povětšinou dobře nedopadne.
// Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde líp od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
Zda Hunter zachrání nebohého Garciu vám neprozradím. Ostatně samotný děj od toho odskočí, aby vám retrospektivně odvyprávěl, jak se hlavní postavy potkaly, zpackané vyšetřování prvních vražd Krucifixe, obnovené pátrání a tak dále. Každopádně Carter napsal ještě dalších třináct románu, kde tyto dvě postavy vystupují, takže asi tušíte, kam to celé směřuje.
A to je velký problém. Autor v kapitole jedna hodí postavy do smrtelného nebezpečí, ale vy víte, jak to dopadne. Pak se převine čas na začátek a rozjede se pátrání, kde Hunter disponuje doslova Sherlockovou dedukcí.
Dočkáte se okamžiků, kdy se Hunter v baru zadívá na dívku a protože má otlačený nos, tak nosí brýle. Ale do baru si je nevzala, takže je nosí jen v práci, to znamená, že je učitelka, protože má za nehty i trochu křídy. Ale poklepává rukou, to znamená že na někoho netrpělivě čeká, ale nekontroluje si mobil, takže to nebude osoba blízká, která by jí mohla napsat. Je to schůzka s někým novým. Její ponožky mají žlutou barvu, to je oblíbená barva Medvídka Pú, takže v baru čeká na Medvídka Pú. Se kterým chce navázat intimní kontakt, protože zvolila medový parfém.
Pátrání je občas posouváno dopředu tím, že si Hunter vzpomene na nějaký fakt. Typicky že chemická značka pro Sarin je C4H10FO2P a počet vazebných elektronových párů odpovídá počtu dní v přestupném roku. V ten okamžik ho Garcia obdaří udiveným pohledem a Hunter to okomentuje: “hodně čtu”.
Postavy mezi sebou vydatně konverzují a abychom si byli jisti, jak kdo co myslí, pořídil si Chris Carter ultra výkonný metač příslovcí. Také umí používat přirovnání, takže se Hunter často na někoho dívá pohledem ostrým jako laser (použito hned dvakrát).
Jo a mimochodem! V románu jsou detailněji popsány jen tři postavy. Tedy kromě hlavních detektivů Roberta Huntera a Carlose Garcii jen jedna další postava. Už od půlky románu mi bylo jasné, že vrahem může být buď někdo, kdo se v románu v podstatě nevyskytuje a to bude hodně blbé. Nebo to bude ta třetí osoba, což bude ještě blbější.
Vyzrazovat to nebudu, ale řeknu, že odhalení vraha v poslední kapitole mi román teda zrovna nezachránilo. O to více nechápu těch 4 227 čtenářů na Databázi knih, kteří vytáhli hodnocení na 91%. Román Dvojitý kříž je ekvivalent hamburgeru z nádražní kantýny, který je dávno po datu spotřeby a přesto vám ho někdo smahne na oleji tužším než dehet. Bleh. Nevěřte přátelům, kteří vám doporučují takovéto romány. Jsou to lidé, kteří vám budou tvrdit, že kolonoskopie je fajn zážitek, protože muži mají v prdeli bod G.