Můj komínek knih k přečtení se chová jako tekuté písky z filmů o Indiana Jonesovi. Položíte na vršek knížku – v tomto případě Jejich moře od Jamese L. Cambiase – a ona se okamžitě začne propadat hlouběji a hlouběji. Proces je ale naštěstí zvratný, takže i po čtyřech letech od vydání a od onoho osudného položení na komínek lze knihu vytáhnout a konečně přečíst.
James L. Cambias je jeden z mála spisovatelů, kteří mají záznam i v databázi BoardGameGeek (je spoluautorem nijak zvlášť zajímavých her Bone Wars: The Game of Ruthless Paleontology a Parasites Unleashed!). Jako autor literatury se mu však vede výrazně lépe – za kratší práce byl nominován na ceny Tiptree Award, Locus Award i John W. Campbell Award. Jejich moře je jeho první velký román a v zahraničí o něm bylo poměrně slyšet. Cambias se psaní věnuje dál, ale u nás to tak trochu ustrnulo právě na této knize od vydavatelství Planeta9.
Děj se odehrává na ledovém měsíci Ilmatar, kde vědecká expedice z podmořské stanice Hitode zkoumá neobvyklé formy života i prastarou místní kulturu. Když však dojde k neštěstí, spustí to lavinu událostí a celý projekt vyústí v konflikt mezi lidmi a hned dvěma mimozemskými civilizacemi.
Tohle všechno jsem věděl dopředu. Co jsem ale netušil, bylo to, že Cambias vypráví příběh z pohledu všech zúčastněných stran. Nejen z té lidské, pro nás nejpřirozenější, ale i z pohledu obou mimozemských ras, jejichž kultury i celé vnímání světa jsou diametrálně odlišné. Zpočátku jsem měl trochu problém vcítit se do inteligentních „humrů“, komunikujících cvakáním klepet, a také do hmyzáků, kteří se dorozumívají pomocí sexu.
Další zvláštností knihy je její jazyk. Asi nejblíž má k Marťanovi od Andyho Weira – je odlehčený, občas s humorem vykukujícím mezi řádky, a skvěle se čte. Jenže zatímco Marťan stojí na poměrně přímočaré premise a funguje jako zábavná jednohubka, Jejich moře má větší šíři. Nejednou nastaví naší existenci zrcadlo a pokládá nepříjemné otázky. A ano, dojde i na jednu velmi eklózní scénu, která je v jádru opravdu znepokojivá.
Je to jako kdybyste šli na rande s krásnou holkou. Všechno jde skvěle, pár drinků na baru, najednou jste u ní doma. Romantická hudba, hořící krb jak z klipu Jindřicha Rajchla. A pak se začne převlékat za medvídka Pú a mazat vám na hruď med. Jasně, že nechcete odejít, ale zároveň je to… trochu mimo komfortní zónu. Nebo alespoň mojí. A přesně takhle občas působí Jejich moře. Je psané jednoduše a s nadhledem, každou chvíli čekáte, že se to zlomí do humoru – ale místo toho se to překlopí do něčeho překvapivě vážného, místy až nepříjemně intenzivního. Jenže číst nepřestanete. A o to tu jde.
//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde líp od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
Jejich moře je dobrý román. Staví proti sobě lidi a mimozemšťany a velmi mu svědčí uzavřený prostor pod ledovou krustou Ilmataru. Za celých 326 stran se nepodíváte nikam jinam – a je to dobře.
Z technického hlediska by se dalo vytknout, že románu chybí výraznější a zapamatovatelnější lidské postavy. Ze všeho nejvíc totiž vyčnívají mimozemšťané – autor jim dal nejen fascinující kultury, ale i silné charaktery. Škoda, že totéž se mu nepovedlo u vědců z Hitode, kteří působí spíš jen jako načrtnuté šablony.
A závěru by možná slušelo o něco výraznější rozuzlení. Příběh sice graduje, ale na tak jasně ohraničeném prostoru nelze čekat něco vskutku epického. Cambias to dohraje se ctí a nezklame, jen to není vyloženě nezapomenutelný finiš.
Každopádně rád bych si od něj přečetl něco dalšího. Jejich moře mě zaujalo a bavilo.