Asi před týdnem mě oslovili z vydavatelství Bohemian Games, zda bych se nechtěl zúčastnit křtu a hraní jejich aktuální novinky Orloj: Srdce staré Prahy. Přišlo mi, že by tam mohly být zdarma chlebíčky, a navíc pro akci zamluvili Jiříkův sál na Staroměstské radnici. No a zahrát si Orloj na Orloji… to se prostě nedalo odmítnout.
Proplavat skrz davy turistů na Staroměstském náměstí mě stálo jeden neurol, nakonec jsem ale i odolal staročeské tradici trdelníku se zmrzlinou a lentilkami za 280 Kč a místo toho stanul na radnici. Vystoupal jsem po schodech do Jiříkova sálu a dostal příležitost si Orloj zahrát. A měl jsem pravdu, byly tam chlebíčky.
// Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde líp od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
Orloj je hra, která na sebe strhla pozornost minulý Spiel Essen. Všichni o ní mluvili, všichni ji chtěli hrát a ideálně si ji odnést domů. Hra měla dlouho vysoké hodnocení, vedla v Top Ten žebříčcích a dominovala The Hotness na BGG. Já byl ale stále trochu skeptický. Nejde o to, že za hrou stojí španělské autorské duo Abraham Sánchez Hermida a Paloma J. Pascual, kteří v minulosti udělali jen dost nezajímavou roll & write hru Virus!. Jde o to, že hra kombinuje mechanismy, které mě lákají asi jako oběd v restauraci, kde mají zalaminované menu.
Středobodem hry jsou otočné kruhy Orloje, kde si hráč na tahu vždy vybere dvě akce, které udělá. Právě nastavení kruhů vytváří „unikátní“ kombinace akcí. Je docela dost her, které toto používají, a téměř vždy mi přijde, že to nevytváří žádná zajímavá herní rozhodnutí a že je to na herním plánu hlavně proto, aby se tam něco točilo a vypadalo to cool.
Další esenciální součástí Orloje je stoupání po stupnicích, kde si hráči odemykají silnější akce, a když po nich fufníkem hopkají dostatečně aktivně, dolezou si i pro nějaké ty vítězné body.
Vítězné body… ve hře je několik surovin, které produkujete, ty používáte na stavbu (výmalbu) orloje, což je hlavní zdroj bodů. Ale můžete si odemknout i nějaké zajímavější závěrečné bodování. Abstraktní stupnice i poměrně přímočará směna surovin za vítězné body je opět něco, co v eurohrách nevyhledávám. Působí to na mě hodně mechanicky a znemožňuje mi to plně se ponořit do hry a prožít si ji jako příběh.
Přiznejme si tedy, že startovní pozici u mě Orloj neměl úplně jednoduchou. Je to, jako kdyby ho startovní výstřel trefil do kotníku, ale pak stále musel běžet přes překážky. A víte co… nakonec musím uznat, že mu to běhá i s prostřelenou nohou docela hezky.
Hra má moc pěkně vyřešený onboarding hráče. V prvních tazích vás nechá hrát v podstatě intuitivně, a přestože pravidla mohou znít komplikovaně, na začátku nebudete mít moc nad čím přemýšlet a postupně si zkusíte většinu akcí ve hře. Nic vám to nepokazí a budete mít dostatek času se rozkoukat. Což je super.
Navzdory delší herní době (nám první partie ve čtyřech zabrala skoro tři hodiny) a poměrně malému repertoáru akcí dokáže hra měnit tempo a postupně se před vámi otevírá, aby se ke konci přelomila až v adrenalinový závod mezi hráči, kdo jako první dosáhne na vrchol stupnic, zabere si výhodné bodování či postaví kýženou část kalendářní desky. Hodně tomu pomáhá, že hra nemá přesně stanovený počet kol. Hráči mohou konec urychlit či naopak oddálit, a to je klíčové. Hodně zvažujete, zda si můžete dovolit hrát další kolo, zda nahrajete více než vaši soupeři, a vítězství není zcela očividné.
Téma nakonec ve hře i docela funguje. I když… pořád je to eurohra, kde se o historii Orloje mnoho nedozvíte, ale nijak zvlášť to nevadí. Všechno drží pohromadě a dává smysl. Ve hře není moc interakce, ale tu jsem ani nečekal. Ikonografie je funkční, ale občas narazíte na nějakou mírnou podivnost. Tahy hráčů dokážou být docela dlouhé, takže bych doporučil hrát spíše ve třech, byť i ve čtyřech hra funguje v pohodě a nemám důvod se domnívat, že by nefungovala i ve dvou, potažmo v jednom.Celkově mě Orloj: Srdce staré Prahy příjemně překvapil a docela rád bych se ke hře ještě párkrát vrátil, abych si utvrdil či vyvrátil některé své závěry. Je to hra, která sice dokáže před hráče postavit těžká rozhodnutí, ale zároveň ho nechá hrát i tak nějak… srdíčkem a nijak zvlášť ho za to netrestá. A to já mám rád. Komplexita tak akorát, je tam ten pražský orloj. A ty chlebíčky byly taky dobrý.