Román Osamělá holubice od Larryho McMurtryho je pravděpodobně nejlepší román, který jsem kdy četl. Pochopitelně je to ošemetné tvrzení, protože v průběhu času se člověku mění vkus a preference, takže v nějaký jiný okamžik bych vám tvrdil, že nejlepší je Pán prstenů, případně Neználek ve Slunečním městě. Ale teď a tady bych řekl: Osamělá holubice.
Dokonce jsem jí doporučil na čtení i své mamince, ale té se tolik nelíbila. Což nechápu. Kdykoliv děj trochu poleví, tak někdo někoho alespoň znásilní, sklapuje nebo pozve na kávu a fazole. Prostě western se vším všudy. Tak trochu jako kdyby Vinnetou přebral koksu a pustil se na temnou stranu síly.
Cesta mrtvého muže je prequel k Holubici a odehrává se více než 30 let před událostmi slavného románu. Augustus McCrae a Woodrow Call jsou ještě zelenáči, kteří se poprvé vydávají do světa za dobrodružstvím. A po cestě je provází láska, přátelství, ale také smrt, znásilňování, skalpování a fazole zapíjené kafem.
Jak jsem si u Holubice přál, aby nikdy neskončila, a mohl jsem si o starých kovbojích, ženoucích krávy napříč prérií, číst donekonečna…tak Cesta mrvého muže je příjemným návratem, ale stejný pocit údivu se nedostavuje.
A vlastně je to pochopitelné. O postavy se nemusíte bát, protože víte, že jsou naživu i za třicet let a McMurtry opakuje poměrně bezpečný mustr, kdy postavy musí dojít z bodu A do bodu B a pak z bodu B do bodu A. Což by jim záviděl kdejaký hobit.
Ve světle tohoto jsem byl připraven hodnotit Cestu mrtvého muže poměrně příkře, ale když koukám do svého čtenářského deníku, tak tam mám uvedeno 5/5. Jako není to – těch 5/5, co jsem dal Osamělé holubici, ale řekněme 4,75/5, a to je pořád silně nadprůměrný román, který mě bavil od začátku do konce.
Dokonce bych i řekl, že román má lepší start než právě Holubice, která se jaksi opatrně rozkoukává a nechává vás nasát poklidnou atmosféru. Tady jdete téměř hned do akce a dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat. Taky je Cesta mrtvého muže polovičním románem oproti Holubici.
Gus a Call stále fungují jako výborná ústřední dvojice, jejich rozdílné povahy a přesto obdivuhodně pevné přátelství ve světě, kde zítřek může a nemusí nastat, jsou fascinující a jsem moc rád, že jsem si mohl přečíst, jak se tito dva potkali a jak Gus propadl své první velké lásce a jak Call získal armádní hodnost. Všechno to tam je.
Larry McMurtry je znamenitý vypravěč a jeho postavy buď milujete, nebo nenávidíte, ale žádná vám není ukradená. Navíc jste ve světě, který je reálný a nemilosrdný, krásný a poetický – odsouzený k zániku.
Velké díky patří nakladatelství Jota, že v poměrně krátkém intervalu vydalo i zbylé romány ze slavné tetralogie, a tak si brzo budeme moci popovídat i o Měsíci nad prérií a Ulicemi Lareda.
Překlad Jany Hlávkové mi přišel velmi zdařilý a vše se četlo na výbornou. Kniha je nádherně vypravená do světa a pokud máte místo v knihovně – neváhejte. Je mi jasné, že většina z vás čte spíše fantastiku a já na tom nejsem jinak. Ale dobrý příběh, respektive skvělý román, není svázán žánrem, a tak pokud vám western vyloženě nevadí a překousnete i nějaké to násilí… Dejte MacMurtrymu šanci. Není úpa náhodou, že za Osamělou holubici vyhrál Pulitzerovu cenu.