Nedávno jsem četl Šarlatová evangelia od Clivea Barkera a coby fanoušek původního Hellraisera jsem se těšil na makabrózní popisy pekla a cenobitů. Místo toho jsem dostal popisy míst, kde je trochu tepleji, ceny jsou vyšší a za zády vás každý pomluví – prostě takové trochu jiné Chorvatsko. K peklu to mělo věru daleko, a tak nezbývalo než hledat jinde, a tu se přímo nabízí Atlas Pekla od Nathana Ballingruda. Nutno hned z počátku uznat, že pokud se jmenujete Ballingrud, tak můžete být třeba vymahač poplatků za ochranu u libovolné mafie, taxidermista se specializací na hmyz nebo spisovatel té správné hororové literatury. Náš Nathan si naštěstí zvolil to poslední, a tak máme co číst a o čem si povídat.
Atlas Pekla není první knihou, která od Ballingruda u nás vychází. Úplně první byly Severoamerické jezerní příšery, které jsem nečetl a ani nechtěl, a pak Cizota, kterou jsem nečetl, ale chtěl. Asi jsem potřeboval něco, co má ten správně úderný název a temnou obálku, abych konečně Ballingruda položil vedle šálku kávy, ulomil si kousek čokolády a začal číst.
Ó ty bláho… tohle je ale poňuchňáňíčko. Hned úvodní Atlas Pekla mi doslova vyrazil dech. Příběh ze všeho nejvíce připomíná komiksy o Johnu Constantinovi, kdybyste je říznuli hodně temnou noční můrou a zakápli konverzačním humorem Quentina Tarantina. Čekal jsem leccos, ale tohle tedy ne. Možná proto na mě tolik tato úvodní povídka zapůsobila a při čtení jsem si říkal, že tohle bude pekelná jízda, která se vyhoupne mezi mé TOP knihy za poslední desetiletí – ne-li víc.
Zbytek povídek jsem slupnul téměř na posezení. A přestože si stále myslím, že Nathan Ballingrud je po čertech dobrý spisovatel, na ten top ten to nakonec není. Některé povídky jsou očividně zasazeny do stejného světa, jiné mají jen opravdu volnou souvislost. Každá je trochu jiná a zatímco třeba Špína, která je vidět, je v podstatě čistokrevný horor, tak Lebková dlabaná je mnohem víc temná fantasy plná zvláštně pokřivené poetiky.
Některé povídky bych označil spíše za průměr, který zachraňuje spíše autorův vypravěčský talent než že by konstrukce příběhu byla tak nosná. Chápu, že vypointovat každou povídku je téměř nemožné a slabší kusy musí existovat už jen proto, aby více vynikly ty dobré: úvodní Atlas Pekla či závěrečný Řeznický stůl.
Autora často mnohem více zajímá nějaký fascinující výjev, obraz, který se mu zhmotnil v mysli, jako kdyby vypil příliš mnoho Red Bullu a teď s bušením srdce pozoruje krvavý východ slunce. Je dobře, že to můžeme pozorovat s ním, a knihu si nejvíce užijete, když se jen uvolníte a necháte Nathana, aby vás vzal za ruku a provedl peklem. Žádné bombastické pointy a dramatická vyústění. Ale přesto se vám každý příběh bude vtírat pod kůži a budete nad ním přemýšlet.
Přiznám se, že jsem teď ještě více nalomený na to přečíst si jeho další věci. Cizota byla nedávno ve výprodeji za kolik? 99 korun? A také je potřeba říci, že Ballingrud je relativně nový autor a určitě se vyplatí ho sledovat i do budoucna. Věřím, že se v něm zmítá ještě mnoho nehezkých vizí, se kterými se s námi chce podělit.
Knihu Atlas Pekla u nás vydalo nakladatelství Gnom! v edici Horla. Přeložili Jakub Němeček a Žaneta Csonka. Ilustrace na obálce je od Marka Škubala.